Co je inflace a jakou hraje roli v ekonomice
📝Obsah
Co je inflace – definice a její příčina
Z etymologického hlediska znamená inflace „nafukování“, což docela dobře vystihuje i význam tohoto slova v oboru ekonomie. Zkráceně řečeno, jedná se o navýšení kvantity peněz v oběhu, a s tím logicky spojený pokles hodnoty (kupní síly) dané měny.
Ekonomika státu (tedy všichni ekonomicky aktivní členové společnosti) produkuje hodnotu, a to v mnoha různých formách. Horník svou prací v dole vyrobí určité množství hodnoty ve formě vytěžených surovin, farmář ve formě potravin, a tak dále. I sektor služeb tvoří hodnotu, přestože tato hodnota je možná abstraktnější, než těžba a zpracovávání surovin. Masér svými službami také tvoří peněžně vyčíslitelnou hodnotu, stejně jako šéf společnosti, který přestože fyzicky nikdy na produkt společnosti nesáhne, stejně vyrábí určitou hodnotu ve formě prosperity své společnosti.
Suma této hodnoty, kterou ekonomika státu vytváří, je vyčíslena hrubým domácím produktem (HDP). HDP (a obzvláště HDP na obyvatele) je hlavním indikátorem síly ekonomiky. Pro příklad: Čína je největší ekonomika, co se celkového HDP týče, ale její HDP na obyvatele není nijak hvězdný (v tomto ohledu je dokonce daleko za námi, zhruba na 70. místě).
O inflaci rozhoduje, kolik nových peněz vznikne nebo zanikne
Peníze vznikají a také zanikají. Pokud jde do oběhu peněz více, ty stávající ztrácejí na hodnotě. Naopak při zániku peněz cena stávajících roste. Peněz obecně jde do oběhu více a centrální banky, u nás Česká národní banka, se různými mechanismy snaží držet mírnou inflaci, která ekonomiku nedestabilizuje.
Pozor, ČNB se nutně nestará o tvorbu peněz, ale pouze vyrábí fyzické bankovky a mince, tedy oběživo. Samotné peníze nejčastěji vznikají v komerčních bankách při sjednání úvěru, kdy banka neposkytuje peníze klientovi z vlastních rezerv, ale peníze prostě vytvoří (zde často přichází bolestivé uvědomění, že peníze opravdu nejsou absolutně ničím kryté).
Při splácení úvěru pak tyto peníze zase zanikají. Inflaci můžeme tedy chápat také jako neustálé mírné zadlužování, kdy do oběhu jde více peněz (vzniká více úvěrů) než kolik peněz zanikne (kolik úvěrů se splatí).
ČNB samozřejmě nedopustí ekonomickou anarchii a různými mechanismy může krotit nebo naopak podporovat vytváření nových peněz. Může například zvýšit úroky úvěrových produktů, což sníží počet půjček, tedy i vytvořených peněz, tedy i inflace.
Více o tom, jak peníze vznikají, můžete najít přímo v rozhovoru přímo se členem bankovní rady ČNB:
Proč je zdravá míra inflace prospěšná?
Přirozenou otázkou někoho, kdo o tomto procesu slyší poprvé, by mohlo být, proč se objem vypuštěných peněz v poměru k HDP záměrně mírně přestřeluje. Nebylo by lepší snažit se vždy vypouštět přesně tolik peněz, aby žádná inflace nevznikala? Překvapivě nebylo, je pro to dobrý důvod.
Zdravá (mírná) a stabilní míra inflace, která se pohybuje někde kolem 1-4% ročně (o přesná čísla se ekonomové odjakživa přou), je pro ekonomiku státu prospěšná. Tím, že nevyužívané peníze pomalu ztrácejí na hodnotě, jsme všichni motivováni nenechat peníze jen ležet ladem a snažit se je dobře investovat (ať už do nemovitosti, akcií, nebo třeba do vzdělání).
Kolování peněz znamená živou a prosperující ekonomiku, naopak neochota své finanční zdroje využít znamená stagnaci. Přestože pro mě jako pro jedince je inflace nepříjemná, jelikož mé nevyužívané finanční zdroje pomalu ztrácejí hodnotu, pro fungování ekonomiky státu (a tím pádem nakonec i pro mě osobně) je mírná inflace pozitivní.
Můžeme si tedy stěžovat, že potraviny a služby zdražily, ale pokud se jedná o zdražení způsobené pouze následkem inflace, ve skutečnosti o zdražení nejde, jelikož stejnou mírou by měly růst i platy.
Míra inflace či deflace – kolik je moc a kolik málo?
Jak již bylo řečeno, stabilní inflace v řádu několika málo procent je ideální. Co se tedy stane, když je inflace výrazně vyšší, nebo naopak nižší?
Když se podíváme na vývoj meziroční inflace v ČR, všimneme si několika výkyvů. Nápadný je například rok 2008, kdy inflace vystoupala přes 6 %. Není těžké si domyslet, že důvodem náhlého vzrůstu inflace byla tehdejší celosvětová ekonomická krize.
Jelikož přišla náhle a neočekávaně, centrální banky s ní samozřejmě nemohly počítat, takže objem vypuštěných peněz najednou nekorespondoval s vývojem produkce reálné hodnoty (HDP). Šestiprocentní inflace sice není příjemná, ale naštěstí ještě není katastrofální.
Kdy je inflace problém
Když se míra inflace vyšplhá nad 10 %, začínají skutečné problémy. Zatímco mírná inflace člověka motivuje a popohání, aby své zdroje využíval, vysoká inflace způsobuje paniku a nedůvěru v danou měnu. Celosvětově se můžeme setkat i s hyperinflací v řádech stovek nebo i tisíců procent (například hyperinflace ve Venezuele se pohybuje kolem 3 000 %, tedy hodnota peněz klesne v průběhu roku na jednu třicetinu), kdy je daná měna vlastně nepoužitelná a nemá ani po velmi krátké době žádnou hodnotu.
Je vhodné, aby lidé aktivně využívali své finance, ale rozhodně není prospěšné, když se populace cítí nucena zbavit se rychle všech peněz, protože (v případě 10% inflace) každá tisícovka, kterou mám doma schovanou v obálce, znamená ročně ztrátu 100Kč. Lidé by měli vždy mít dostatečnou důvěru k měně, aby se nebáli mít záložní obnos (například několik měsíčních platů na svém běžném účtu), a neinvestovali unáhleně.
V opačném případě, tedy když se ekonomice nečekaně zadaří a splatíme tedy více dluhů, než kolik si napůjčujeme, může dojít až k deflaci, tedy k situaci, kdy se do oběhu vypustilo peněz méně, než by odpovídalo HDP. To je zpravidla radostná událost, jelikož vzniká rychlým růstem ekonomiky, a také to znamená, že nám schované peníze nabyly na hodnotě, aniž bychom je museli investovat.
Přestože je výskyt deflace většinou pozitivní (ač se vlastně jedná o chybu), z výše uvedených důvodů se bude stát vždy snažit o to, aby k ní nedošlo. Koneckonců kdybychom vydělávali jen tím, že nám doma v obálce leží peníze, bylo by pak nejlepším přístupem, aby všichni své zdroje jen hromadili a nevyužívali, což by nebylo výhodné pro nikoho.